Kalendář Eurocentra

Po Út St Čt So Ne
1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31

Mapa Eurocenter


eurolisty

Novinky z Euroskopu

Evropa a svět - shrnutí veřejné debaty

Jak uspěla ČR jako předsedající země Rady EU v oblasti vnějších vztahů?

Dne 24. srpna 2009 pořádalo Eurocentrum Praha veřejnou debatu s názvem Evropa a svět, která byla věnována zhodnocení aktivit českého předsednictví v oblasti vnějších vztahů EU. Jako panelisté vystoupili Jan Kohout, současný ministr zahraničních věcí, Karel Schwarzenberg, senátor a bývalý ministr zahraničí, a Jiří Schneider, programový ředitel Pražského institutu bezpečnostních studií.

Karel Schwarzenberg připomněl, že diskuse o Lisabonské smlouvě, která probíhala za německého předsednictví v roce 2008, byla užitečnou přípravkou pro naše úředníky i politiky. Nutila je ponořit se hluboce do evropských otázek a ukázala, jak mají vypadají samotná jednání. Schwarzenberg upozornil na nelehký začátek předsednictví – konflikt v Izraeli, který neformálně zahájil české předsednictví o několik dní dříve než se očekávalo. Od začátku podle něj bylo jasné, že mise EU nebude schopná konflikt vyřešit. Francouzský prezident se navíc vzhledem k tradičním zájmům Francie na Blízkém východě vydal stejným směrem jako oficiální delegace vedená Karlem Schwarzenbergem. Nakonec však i díky francouzskému ministru zahraničí Couchnerovi došlo k setkání v Sýrii a koordinaci a synchronizaci kroků EU na Blízkém východě. Další nečekaný problém, který muselo české předsednictví řešit, byla energetická krize mezi Ruskem a Ukrajinou, v jejímž rámci ocenil Schwarzenberg zejména práci ministra Vondry a premiéra Topolánka, kterým se podařilo dosáhnout úspěšných kompromisů. Díky tomu se také zvedla prestiž a víra v české předsednictví mezi zahraničními partnery. Pád vlády ale bohužel poškodil pověst České republiky v zahraničí a navíc znovu otevřel diskusi o stavu demokracie v ČR. Novou vládu nicméně pochválil za to, že se jí podařilo situaci uklidnit a přesvědčit partnery, že předsednictví může pokračovat. I přes stín, který pád vlády a vše okolo něj zanechalo, hodnotí Karel Schwarzenberg uplynulý půlrok jako úspěšný. Z dílčích momentů vyzdvihl neformální zasedání ministrů zahraničních věcí Gymnich na Hluboké, které se podařilo přesto, že se konal těsně poté, co byla vládě vyslovena nedůvěra. Podařila se i návštěva amerického prezidenta Obamy, který chtěl podle Schwarzenberga naznačit, že se bude stýkat i s menšími státy, a také se státy, které byly v minulosti pod sovětským vlivem.

Jan Kohout přirovnal svou výchozí pozici k běžci, který finišuje ve štafetě rozběhnuté Usainem Boltem. Už před začátkem předsednictví viděl jako dva největší problémy v tom, že ČR ještě neschválila Lisabonskou smlouvu, a že na mnoho otázek týkajících se EU má naše země vyhraněné názory. Tím byla podle něj pozice České republiky oslabena již na počátku. Za největší úspěch označil projekt tzv. Východního partnerství. Zmínil také summit EU – Čína, který české předsednictví „zdědilo“ po předchozím předsednictví Francie. Přiznal, že v otázce rozšíření EU o balkánské státy se příliš pokročit nepodařilo, ale došlo na projednávání vízové politiky. Stejně jako Karel Schwarzenberg i Jan Kohout vyzdvihl úspěchy, kterých bylo dosaženo v Gaze. V rámci toho, co bylo možné, byl podle něj udělán velký kus práce. Jan Kohout řekl, že takto získané zkušenosti a kapitál je potřeba využít. I pro bilaterální vztahy České republiky s jinými zeměmi mají zahájená jednání a získané kontakty velkou cenu a je potřeba na ně navázat. České předsednictví bylo podle Jana Kohouta unikátní zkušeností pro všechny, kdo s ním přišli do styku. Uvedl dále, že bylo dobře, že předsednictví proběhlo podle starém modelu, ale zároveň přiznal, že by si přál, aby již v té době už Lisabonská smlouva platila. To, že byla v Senátu schválena, je největším přínosem předsednictví – pokud by ČR nebyla v té době  předsednickou zemí – hlasovalo by pro ni hlasovalo mnohem méně senátorů.

Jiří Schneider nedělil uplynulý půlrok na dobu před a po pádu vlády, ale vymezil tři etapy – před, během a po předsednictví. Podle něj mohla celá příprava začít dříve, ale volby 2006 byly mezníkem, na který bylo potřeba čekat. Fáze před a po jsou podle něj důležitější, než samotný průběh předsednictví. Změna vlády v průběhu předsednictví byla podle Jiřího Schneidera špatná věc. Sama ČSSD to podle něj nechtěla, přepočítala se a bude za to platit – minimálně svou pozicí v sociálnědemokratické frakci v Evropském parlamentu. Slabinou přípravné fáze bylo, že se vůbec nevěnovala ekonomické krizi, ačkoliv debata už v té době probíhala. Heslo Evropa bez bariér bylo následně utopeno v debatě o krizi – snaha o liberalizační agendu se už neřešila. Jiří Schneider s ironií v hlase poznamenal, že během předsednictví je důležité zaujmout, což se Česku podařilo na sto procent. Očekávání zahraničních partnerů byla před českým předsednictvím nízká, mnozí se na nového člena dívali s tím, že to nezvládne, a nebýt pádu vlády, očekávání by bylo překonáno. Předsednictví mělo podle Schneidera pedagogický význam pro českou veřejnost i české politiky. Stejně jako Jan Kohout ocenil projekt Východního partnerství. Závěrem pochválil české úředníky a připomněl, že z jejich zkušenosti, kterou získali během předsednictví, může nyní česká státní zpráva čerpat.

Fotogalerie

Akce Eurocentra
Právě pro Vás připravujeme další akce.












VLADA MMR Euroskop.cz NK EPO Evropa Jsi Ty